„Paní učitelko, podívej!“
Představte si pondělní ráno ve školce. Matěj přichází s kapsami plnými kaštanů. Ne se třemi nebo čtyřmi. Má jich celou hromádku.
Vysype je učitelce do dlaní a čeká. „Můžu si je tady nechat?“
Učitelka se na kaštany podívá. Proč vlastně ne? Najde tác, položí ho na nízkou skříňku a kaštany na něj vysype. „Tak je zatím necháme tady.“
A pak udělá možná to nejdůležitější. Neřekne dětem, co s nimi mají dělat. Nepřipraví úkol. Nevysvětlí, co budou zkoumat. Jen je nechá dostupné a čeká, co se stane.
Co všechno se dá dělat s hromádkou kaštanů?
Netrvá dlouho a kolem tácu se začnou zastavovat děti. Jedno z nich vezme několik kaštanů a odnese je k malým autíčkům. Za chvíli už převáží náklad přes půl třídy.
Naložit. Odvézt. Vysypat. A znovu.
O kousek dál si jiná holčička přinese látkový pytlíček. Začne do něj kaštany postupně strkat. Jeden. Druhý. Třetí. Když už pytlík skoro nejde zavřít, přidá ještě jeden. Pak další.
„Už se nevejde.“ Jeden vytáhne a zkusí pytlík zavřít znovu.
Vedle ní se dva chlapci pokoušejí postavit kaštany na sebe. První spadne skoro okamžitě. Druhý vydrží o něco déle. „Počkej, tenhle je dole rovnější.“ Zkoušejí jinou kombinaci.
O několik minut později už leží část kaštanů zase úplně jinde. Jedna dívka si je vyskládala do řady. Nejdřív náhodně, pak je začne přesouvat.
Velký. Menší. Ještě menší.
„Tenhle je úplně malinkatý.“
A u posledního kaštanu sedí dítě, které nezajímá velikost ani to, kolik se jich vejde do autíčka. Našlo jeden prasklý. Otáčí ho v ruce a snaží se do praskliny podívat.
„Co tam je?“ Přiloží si ho skoro až k oku. „Já to nevidím.“
Učitelka to všechno sleduje a začíná jí docházet, že na tácu neleží jen hromádka kaštanů. Děti s nimi převážejí, naplňují, odhadují, staví, porovnávají, řadí, zkoumají tvar i povrch. Každé trochu jinak.
Druhý den přinese učitelka další kaštany
V úterý už na skříňce neleží jen Matějova hromádka. Učitelka přinesla kaštanů mnohem víc. Ne proto, že si naplánovala „téma kaštany“. Den předtím ale viděla, kolik různých činností jeden obyčejný materiál vyvolal, a rozhodla se na ně navázat.
K autíčkům přidá několik krabiček a nádob různých velikostí. Vedle tácu nechá malé látkové sáčky. Do další části třídy připraví jednoduché rampy z prkének a kartonu.
Najednou se dá zkoušet, jak se jednotlivé kaštany pohybují. Který se rozjede dál? Co udělá na strmější rampě? Budou se všechny kutálet stejně?
Na stole se objeví lupy. Vedle nich několik celých kaštanů, jeden prasklý a část ostnitého obalu. Do poličky přidá knihu o stromech, ve které mohou děti hledat, odkud kaštan pochází a jak vypadá strom, na kterém vyrostl.
A dítě, které se předchozí den snažilo nahlédnout do praskliny, se může ke své otázce vrátit.
Možná učitelka jeden kaštan schová do neprůhledného pouzdra nebo sáčku. Děti ho nevidí, mohou si na něj jen sáhnout a zkoušet podle hmatu poznat, co drží v ruce.
Jindy může přidat krátký příběh o Jáchymovi, který pod stromem objevil něco hnědého a lesklého a začal přemýšlet, odkud se to tam vzalo. Může také přinést kaštan, který je ještě schovaný v zelené, ostnité slupce, a mohou ho s dětmi společně rozloupnout.
Z hromádky kaštanů vznikla vzdělávací nabídka
Ještě v pondělí měla učitelka před sebou jen tác s kaštany. V úterý už ví mnohem víc. Ví, že některé děti baví přesouvání a převážení. Jiné zkoušejí kapacitu nádob, další porovnávají velikost nebo hledají způsob, jak kaštany postavit. Někoho zajímá jejich pohyb a jiného samotný kaštan.
A právě z toho může vycházet. Nemusí připravit deset stejných úkolů, kterými postupně projdou všechny děti. Může vytvořit různorodou nabídku a nechat děti, aby si vybraly, kam se jejich zájem posune dál.
A kde je v tom badatelský koutek?
Možná právě vzniká. Ne ve chvíli, kdy učitelka postaví do rohu stolek a označí ho nápisem Badatelský koutek, ale postupně.
Rampy po několika dnech zmizí. Autíčka se vrátí na své místo. Sáčky přestanou být zajímavé. Na poličce ale mohou zůstat kaštany, lupa, prasklý kaštan nebo kniha, ke které se děti vracejí.
Možná sem přinesou další kaštany z vycházky. Možná objeví jeden úplně jiný než ostatní. Možná vedle něj časem položí něco dalšího, co je venku zaujalo.
A místo, které původně vzniklo jen proto, že Matěj potřeboval někam odložit plné kapsy, začne dostávat další význam. Stává se místem, kde může něco zůstat, kde se k nálezu dá vrátit a kde jsou po ruce pomůcky, které dětem pomohou podívat se blíž, porovnat, ověřit nebo hledat další informace.
A právě to může být začátek badatelského koutku.
Nemusíme začínat vybavením
Když se řekne badatelský koutek, snadno začneme přemýšlet:
- Jaký stolek koupit?
- Kolik lup potřebujeme?
- Jaké nádoby připravit?
- Co dát do polic?
Jenže první otázka může znít úplně jinak.
V této třídě to byly kaštany. Učitelka nejdřív vytvořila prostor pro jejich vlastní zacházení s nimi. Teprve potom začala prostředí promyšleně doplňovat.
A možná právě tak může vzniknout koutek, který nebude jen hezky vybavenou poličkou. Bude vyrůstat z toho, co se ve třídě skutečně děje.
Jak to udělat ve vlastní třídě?
Právě tomu se budeme věnovat na webináři Badatelský koutek v MŠ. Podíváme se na to, jak takové místo založit, co do něj skutečně patří a co v něm naopak vůbec být nemusí.
Budeme se věnovat výběru materiálů a pomůcek, vytváření vzdělávací nabídky i tomu, jak poznat, kdy dětské objevování podpořit další otázkou nebo podnětem a kdy do něj naopak vůbec nevstupovat.
Protože dobrý badatelský koutek není výstavka pomůcek. Je to místo, ve kterém může dětský zájem pokračovat.
A někdy může celý začít úplně obyčejně. Třeba jednou hromádkou kaštanů na tácu.
Badatelský koutek v MŠ
Prakticky, srozumitelně a z praxe. Ukážu vám, jak badatelský koutek založit, co do něj patří a jak v něm podporovat dětské objevování.