Při debatách v praxi jsem na toto téma narážela zas a znova. Studentka mi nadšeně prezentuje svou přípravu na přírodovědnou aktivitu a začíná slovy: „Tak děti, přinesla jsem vám sem dneska kouzelnou krabici a v té krabici…“ Přiznám se, že už si ani nepamatuji, co přesně v té krabici tehdy bylo. Pamatuji si ale svou otázku:
„A proč vlastně musí být ta krabice kouzelná?“
Studentka se na mě podívala jako na někoho, kdo jí právě zkazil Vánoce, a bez váhání odpověděla: „Protože to děti bude víc zajímat a bude je to bavit!“
Tento argument slyším často. „Děti to přece baví!“ Jenže ruku na srdce – děti by neskutečně bavilo, kdybychom je nechaly malovat blátem po stěnách nebo házet hračky z okna. Uděláme to? Pravděpodobně ne. To, že děti něco v danou chvíli baví, ještě není pedagogický argument.
Děti v předškolním věku v prvé řadě zoufale snaží zorientovat se v reálném světě kolem sebe. Potřebují pochopit, jak věci fungují a porozumět jejich smyslu. Teprve když tyto pevné základy mají, mohou se bezpečně pohybovat na fantazijní rovině a se svými představami si hrát. Pokud jim ale realitu od začátku zamlžujeme magií, děláme jim tu orientaci těžší.
Badatelství je ze své podstaty reálné. Kapičky vody nemají oči a pusinku, sluníčko nemá ručičky a na konci duhy nesedí skřítek s kotlíkem zlaťáků. Proč je potřeba všechno polidšťovat? Vždyť pro malé dítě je naprosto fantastické už jen to, když mu na prst vyleze skutečná, živá beruška, chvíli leze a pak roztáhne křídla a odletí! Nemusí letět za Ferdou Mravencem, aby to byla úžasná podívaná. Ta magie je v té realitě samotné.
Proč bychom tedy měly kouzla z badatelského vzdělávání vynechat?
Pokus není kouzlo
Když dětem prezentujeme přírodní jevy jako magii, učíme je pasivitě. Kouzlo je něco, co ovládá jen vyvolený jedinec s hůlkou (nebo učitelka s badatelským materiálem v ruce). Kouzlu se nedá porozumět, dá se jen potichu obdivovat. Bádání je ale přesný opak, protože je to proces, kterému dítě porozumět může a má a nejen to, má být v tomto procesu velmi aktivní. Pokud z pokusu uděláme „čáry máry“, bereme dětem možnost odhalit logické příčiny a následky.
Jak z toho ven? Porovnávejme realitu s pohádkou!
Znamená to, že máme z mateřských škol vyhnat pohádky? Vůbec ne! Pohádky a fantazie do dětství neodmyslitelně patří. Ale nemíchejme je dohromady s bádáním. Skvělým badatelským tahem je postavit realitu a pohádku vedle sebe a porovnat je.
Čteme si příběhy o Ferdovi Mravencovi? Skvělé. Ferda tam nosí puntíkovaný šátek, mluví a staví různé zajímavé věci. A teď pojďme s lupou k opravdovému mraveništi. Pojďme vyzkoumat, jak mravenec doopravdy vypadá, kolik má nohou, jak unese těžké stéblo trávy a jestli by ten šátek vůbec měl kam uvázat. Ukažme dětem ten fascinující rozdíl mezi světem fantazie a světem reality.
Svět je dost neuvěřitelný sám o sobě
Milé kolegyně, věřme dětem trochu víc. Děti nepotřebují mít na zubech namalované obličeje bacilů, aby pochopily, proč je důležité si je čistit. Nepotřebují ani kouzelné krabice.
Když jim ukážeme realitu v celé její syrové kráse – třeba jak klíčí semínko, jak taje led, jak mravenci táhnou stéblo trávy – uvidíte, že ten pověstný lesk v očích se dostaví i bez kouzelných skřítků.
Chcete vědět víc a proměnit „kouzla“ ve skutečné badatelské objevování?
Přihlaste se na seminář, webinář nebo kurz a uděláme první kroky k badatelství spolu!
